Co říkají moji čtenáři?

„Vážně jste mi zavařil."
Chtěla jsem v dceři vzbudit zájem o čtení... Nevěděla jsem, co tím způsobím. Že jí tím tak významně změním život. Že vás budu nejednou proklínat a litovat, že jsem tu knihu vůbec kupovala.
To je teď trochu nadsázka, ale vážně jste mi zavařil.
Dcera si jako první vzala do ruky Draka. Příběh ji úplně pohltil. Přečetla ho celý, ... A pak to začalo. Chce vlastního draka. Jako opravdu. A není to lehké s ní žít.
Jenže to nepřestalo.
Když pochopila, že s drakem nepochodí a dinosaury neoživí, začala po mě žádat agamu. Červenou. A že se bude jmenovat Ošklivka. To jsem se orosila podruhé... Celý rok mě s tím zkoušela. Doufám, že se vám škytalo, protože jsem na vás fakt často vzpomínala...
Rok a půl poté máme doma agamu vousatou... Skutečně červenou, přesně jako v knize. Jmenuje se Ošklivka. Místo sjíždění her brainstormovala s AI, jak si vytvořit geneticky podobného draka, přemýšlí o paleontologii, o veterině, o tom, že by jednou chtěla psát taky takové příběhy. Bádá, přemýšlí v souvislostech a má základy genetiky a křížení, jaké nemá málokteré devítileté dítě.
Co tím ale chci říct?
I když jste mi zavařil, i když jsem vás fakt několikrát v duchu proklínala, chci Vám stejně poděkovat. Protože jsem nezažila, aby kniha takto hezky ovlivnila život dítěte. Navedla ho směrem, který má smysl. Žádná jiná kniha tohle nedokázala, a ani já si nepamatuji, že bych kdy za svůj život přečetla knihu, která by mě tolik ovlivnila, jako ta Vaše moji dceru...
Nevím, kam s Ošklivkou a s Vaší knihou dojdeme, ale dcera má sen a směr. Přestože nebude snadný, bude mít mou podporu a Vaši knihu. A Vás dávám za vzor, aby věděla, že sny se plnit dají, když chceme.
Toto je mé velké poděkování Vám, Vaší fantazii a schopnosti tvořit pro děti svět, který je vede dál, než by si dokázaly představit.
– Barbora, maminka dcery (a nedobrovolná majitelka agamy vousaté jménem Ošklivka )